Rady pro komunikaci s nedoslýchavými

 

Zrakový kontakt

Při vizuální komunikaci (komunikace prostřednictvím ZJ) musí být navázán oboustranný zrakový kontakt. Znakujeme-li/mluvíme a nedíváme se při tom na toho, komu je sdělení určené, může mít dotyčný pocit, že sdělení není určeno jemu. Přeruší-li neslyšící vědomě oční kontakt se znakující/mluvící osobou, může jít o náznak, že si nepřeje v rozhovoru pokračovat. Dívejte se proto při rozhovoru s neslyšícím stále na něj. Pokud oční kontakt přerušíte dáváte tím najevo, že vás sdělení nudí, nebo nezajímá. Ovšem dívat se na druhého když na vás znakuje/mluví nestačí. Svým výrazem, občasným pokývnutím hlavy atd. je žádoucí dávat najevo, že vás projev druhého zajímá a že mu rozumíte.

 

Navázání rozhovoru

Chcete-li někomu něco sdělit a dotyčný se na vás zrovna nedívá, upozorněte ho na to dotykem, pokud je v dosahu, nebo rychlým zatřepáním ruky pokud je dál od vás. Dotek je přípustný v horní části paže, na předloktí nebo na rameni a to pouze lehký. Ostatních částí těla se běžně nedotýkáme. Vyvarujeme se pokud možno dotyku zezadu, neslyšící se může i polekat, nečeká-li to. (neslyšící kroky přicházejícího). Pokud se dotyčný nedívá vaším směrem, ale v jeho blízkém okolí je osoba, která se vaším směrem dívá, můžete požádat i ji, aby vám dotyčného zavolala. Pokud sedíte u stolu, je přípustné dotyčného zavolat i zaboucháním na stůl, nebo zadupáním na zem.

 

Upoutání pozornosti po příchodu do místnosti

Neslyšící jsou zvyklí vnímat především vizuální podněty. Příchod do místnosti, kde intenzivně a soustředěně pracuje neslyšící, můžeme signalizovat rychlým zapnutím a vypnutím hlavního osvětlení. Jedná se o krátká zablikání podobná jemnému zaklepání na dveře. Delší bliknutí působí jako bouchání na dveře a proto není vhodné.

 

Samozřejmost, kterou není snad třeba připomínat:

Je velmi neetické, využije-li slyšící toho, že ho neslyšící nemůže slyšet. Takové zneužívání se děje, hovoříte-li o člověku v jeho přítomnosti takovým způsobem, jakým byste nemluvili, kdyby vás dotyčný slyšet mohl. V přítomnosti neslyšícího veďte konverzaci takovým způsobem, aby ji mohl sledovat i neslyšící. I když je to pro vás mnohem jednodušší, pokuste se nebavit „přes jeho hlavu“.